Keramická dílna Příprava na vánoční jarmark Vynášení Mořeny Dvouleťáci cvičí jógu Policie v MŠ Hry bez hranic - Karlův most Tříkrálový průvod Noc s Andersenem - setkání se spisovatelem Dvouleťáci odpočívají Keramická dílna Hry bez hranic - historický kvíz Zahradní slavnost s opékáním buřtů Stavíme město podle plánu - polytechnická výchova Hasiči Návštěva Pražského Jezulátka


Cesta za poznáním aneb Všechny cesty vedou do Říma

Vloženo 26. 02. 2014


Stalo se již dobrou tradicí, že žáci 7. – 9. ročníku naší školy se o kultuře a  historii neučí jen teoreticky v hodinách dějepisu, zeměpisu, hudební, výtvarné výchovy a českého jazyka, ale každý rok v červnu vyjíždějí do evropských zemí, aby ověřili své znalosti i prakticky. Tentokrát jsme zamířili do kolébky evropské civilizace – ITÁLIE. Ale dříve, než jsme nastoupili do autobusu jsme museli odpovědět na otázky:
Co vás napadne, když se řekne slovo Itálie?
Co  očekáváte od tohoto výletu?...a pak už jsme vyrazili.

Den první – 10. června – MNICHOV
Vyjíždíme za deště, ale nálada v autobuse je plná očekávání a nadšení. Po několika hodinách přijíždíme do Mnichova.
Procházíme olympijský areál, kde nám pan průvodce Jan Hanzlík připomíná mimo jiné tragickou událost z LOH 1972 (smrt izraelských sportovců). Futuristické stavby nám připomínají pavouka, nebeskou klenbu nebo stavby z vesmíru… a fotíme jako diví.


Přesouváme se do historického centra Mnichova, kde obdivujeme radnici, něco jako orloj, dóm (pověst o čertově stopě) a zbyde i čas na krátký rozchod na náměstí, abychom rychle proběhli obchoďák …Čeká nás dlouhá cesta, a tak před hygienickou zastávkou stihneme ještě zhlédnout film a pak už hybaj do hajan…

Den druhý – 11. června – FLORENCIE
Ráno v osm hodin stojíme na malém nádraží asi 20 km od Florencie. Autobus má devíti hodinovou přestávku a stejně času máme i my na prohlídku města. Pozorujeme místní obyvatele – přijedou v obleku na skútru k nádraží, sundají helmu, uloží do kufru, zamknou motorku… a přesunou se do vlaku. Společně s nimi nasedáme do příměstského vlaku a za pouhých 15 minut vystupujeme na hlavním nádraží. Někteří z nás jedou poprvé vlakem!


FLORENCIE leží v údolí řeky Arno v severních Apeninách, obklopená zelenými pahorky. Bez ohledu na začínající horko jdeme vstříc tomuto městu, které je označováno za mekku všech, kdo milují architekturu, historii a  umění.
Začínáme prohlídku u Duomo Santa Maria del Fiore, který je charakteristický různobarevným mramorem (zelený, růžový, bílý) na fasádě. Vedle stojí osmihranná románská baptisterie sv. Jana, k nebesům ční 85 metrů vysoká Campanila (zvonice) a ještě mnoho dalších pamětihodností…


…ale pak už stojíme před ním. DAVID – dokonalý, zářivě bílý, vznešený. S pokorou a němým úžasem k němu vzhlížíme. A za ním velkolepý Palác Vecchio rodu Medicejských. Jsme tu celkem brzy, a tak nás ani neotravují davy turistů. Jen stará žebračka, která nám za každou drobnou minci líbá ruku, tančí a prý očarovává, jak řekli kluci.


Pokračujeme kolem galerie Uffizi, kde se už teď táhne dlouhá fronta, k nejstaršímu mostu Ponte Vecchio (1345) v Praze Karlův most (1348). Most je plný domků, kde se prodávají výrobky za zlata. Máme rozchod, a tak si můžeme některé klenoty prohlédnout i z blízka. Prohlížíme i sochu, kolem níž je oplocení a na něm mnoho zámků, kterými zamilovaní zpečeťují svou lásku…
Palác Pitti – obrovská budova (průčelí - dlouhé 205 m a vysoké 36 m) sloužící jako galerie. A jako všude i tady obchodníci (smlouvači), kteří se snaží vnutit své zboží…
Vcházíme do zahrady Boboli, plné cypřišů, pínií a dubů, fontán, jeskyň, soch bohů, nymf a satyrů. Hledáme stín a odpočíváme před vstupem do galerie Pitti, kde rod Medicejských nashromáždil velký počet mistrovských děl – Tizian, Rubens, Raffael, Leonardo da Vinci, Caravaggio…


Kolem poledne za velkého horka míříme ke gotickému kostelu Chiesa Santa Crose, kde jsou náhrobky Michelangela, Galilea, Danta, Machiavelliho… a také konečně delší rozchod, abychom se najedli, napili a odpočinuli.
A ještě jednou se vracíme k Duomu, abychom si ho prohlédli i zevnitř. Prostor, čistota, klid.
Poslední prohlídka patřila kapli Medicejských. Bohatství tohoto rodu na nás působí z každé vitríny, náhrobku, obrazů aj. Ale je tady chládek, a tak ani nespěcháme zpět do rozpálených ulic.
Konečně… tržiště, občerstvení, nezbytné nákupy a zpáteční cesta vlakem.
Autobus na nás čekal před nádražím, a tak netrvalo ani hodinu a už jsme byli ubytovaní v malém, ale příjemném hotýlku lázeňského města.

Den třetí – 12. června – PISA, VATIKÁN
„…rychle, rychle. V devět hodin máme objednanou prohlídku šikmé věže.“ Takhle začínal tento den. Přes všechny potíže (vstupenky, uložení zavazadel) jsme to zvládli včas a opravdu vystoupali na 57 metrů vysokou věž v Pise. A dojem? Úžasné, neopakovatelné… a při cestě nahoru i dolů jsme stále padali k jedné straně.


Komplex budov – dóm, baptisterie, hřbitov je mistrovským dílem a my nevíme, co fotit dřív! Máme pouze dvě hodiny, abychom všechnu tu krásu vstřebali a ještě stačili vystát frontu na WC.

Společné foto, nasedáme do autobusu a čeká nás 300 km do Říma… a zase rychle, rychle. Na 15. hodinu máme objednanou prohlídku Vatikánu. Stíháme! … a za námi zavřou obrovská vrata Vatikánských muzeí. Jsme poslední návštěvníci, a tak máme muzea jen pro sebe. Nikde nekonečné davy lidí. Paní průvodkyně Hřebíčková nám říká, že tak prázdné sály ještě ve Vatikánu nezažila. Žije v Římě již dlouho, a tak nám vypráví mnoho zajímavostí z historie, kultury, ale i současného života . Prohlížíme zahradu, kde se dozvídáme vše o Sixtinské kapli, Sochařský sál, Kartografický sál, Egyptský sál…
Sixtinská kaple – šok. Překvapení, údiv, mistrovství, klid, důstojnost. Konkláve kardinálů při volbě papeže. Vydrželi bychom prohlížet i déle, ale musíme stihnout průchod do Baziliky sv. Petra, abychom nemuseli stát dlouhatánskou frontu před vchodem do chrámu.


Bazilika sv. Petra – nepopsatelný zážitek. Obrovský prostor (největší katolická stavba světa – délka 212 m, průměr kupole 42,3 m, výška kupole 132,5 m), bohatá výzdoba, mramor, zlato.
Michelangelova Pieta – od roku 1972 ukryta za sklem kvůli vandalům, kteří ji poškodili. Dokonalost.


…unavení, zpocení se vracíme do hotelu kolem 20. hodiny. Rychle se najíst a zalézt do postelí, abychom zítra zvládli celý den chodit po římských památkách.A co se nám nejvíce dneska líbilo???

Den čtvrtý – 13. červen – ŘÍM
Dnešní putování začínáme opět u vatikánských zdí. Vidíme několikahodinovou frontu do muzea, které jsme se včera vyhnuli. Již nyní vedro, slunce – typické římské letní počasí.
Stojíme na Svatopetrském náměstí, jehož autorem je architekt Bernini (284 sloupů, 88 pilířů, 140 soch svatých. Nechybí ani společné foto a vyrážíme do rozpálených ulic.
Andělský hrad – sloužil jako mazoleum císaře Hadriána, jako ochrana papežů v době nebezpečí, jako žalář… dnes muzeum. Jméno dostal podle archanděla Gabriela, který se zjevil, aby zvěstoval konec moru.
Andělský most – stal se inspirací pro Karla IV. a jeho pražský most. Nakupujeme různé upomínkové předměty a jsme svědky zásahu policie proti pouličním prodavačům.


Najednou se před námi objeví náměstí Navona, pro které jsou typické 3 fontány. Uprostřed náměstí je Fontány řek – Rio de Plata, Nil, Ganga a Dunaj. Místo dýchá příjemnou atmosférou umělců, kavárniček, laviček a květin. Projdeme úzkou uličkou a ocitáme se uprostřed tržiště – květiny, vůně koření, ovoce, zelenina, jídlo, ale i hrnce a různá nářadí. Rozchod – a my se vrháme po hlavě do nakupování…


Po občerstvení společně pokračujeme v cestě, zastavujeme u Pantheonu (chrám všech bohů), který je nejzachovalejší starověkou památkou v Římě (125 př. n. l.)…a taky největší kupole v Římě (průměr 43 m), uprostřed otevřená. Ale nemáme moc času na důkladnější prohlídku.
Míříme k Památníku vítězství Vitorria Emanuela II. - obrovská stavba z bílého mramoru (díky svému vzhledu různé přezdívky – psací stroj, šlehačkový dort),
Procházíme kolem dokola, abychom se hlavní ulicí dostali přímo ke Koloseu. Tady na nás opět čeká paní průvodkyně a chrlí spoustu informací o této stavbě. Např. celková kapacita hlediště až 70 tisíc lidí, zlatá socha císaře Nera, Brána života a smrti, architektonické a technické zajímavosti, aj. ani si všechno nemůžeme zapamatovat…je vedro, ale přesto dáváme pozor.


Vítězný Konstantinův oblouk – historie a nezbytné společné foto jako důkaz, že jsme tu byli.
Pokračujeme na Forum Romanum. Je nesnesitelné vedro, poléváme se vodou z všudypřítomných pítek a snažíme se vnímat. Občas se nám to nedaří, ztrácíme přehled kdo, s kým a pro koho…ale nejdůležitější je atmosféra Kapitolu. Založení Říma – Romulus a Remus, Palatin, chrámy, senát… Hurá, přežili jsme! Loučíme se s průvodkyní a děkujeme za „vyčerpávající“ informace. Míříme do parku do stínu, abychom navštívili WC a alespoň chvíli si odpočinuli.
Procházíme římskými ulicemi a všude na nás vykukuje kus historie. Některá nás donutí, abychom se zastavili a alespoň vyfotili, některou vyčerpaně a  lhostejně míjíme. Úzké a stinné uličky nás dovedou až k Fontáně di Trevi, vybudovaná v 17. století. Voda ve fontáně ve tvaru mušle symbolizuje moře. Uprostřed se tyčí bůh oceánu Neptun, který je tažen dvěma tritony. Pověst říká, že musíme hodit pravou rukou přes levé rameno minci, abychom se do Říma opět vrátili. Udělali jsme to všichni, někteří i vícekrát.

Tady se už nevyhneme davům turistů, přesto se nám toto místo líbí. Při rozchodu stihneme dojít do obchodu, abychom si nakoupili jídlo na zpáteční cestu.
Poslední místo, které v Římě navštívíme, jsou Španělské schody na náměstí Trinita del Monti. Nesnesitelné vedro nás nutí, abychom vyhledali volná místa na schodech pokud možno v chládku. Místo setkávání studentů a zamilovaných…je tady plno. A zase neodbytní pouliční prodavači. Ale tentokrát se už nedáme obměkčit.


Odcházíme a jdeme na zastávku metra, abychom dojeli k autobusu, který čeká na parkovišti dále od centra města. Římské metro je tmavé, neútulné, praktické…a taky nepřehledné na přestupních stanicích. Zvládáme i poslední překážku, nasedáme do autobusu směr Praha. Čeká nás dlouhý noční přejezd.

Den pátý – 14. června – Praha
Ranní hygiena a snídaně na německé benzínové stanici. Abychom se nenudili, přichází kvíz znalostí, které jsme si zapamatovali z výkladu v Římě. Není důležité, kdo vyhrál odměnu, důležité je, že jsme si to užili. Nevěříte? Přečtěte si naše postřehy a odpovědi, prohlédněte naše obrázky…
Už teď se těšíme na příští rok. Kam pojedeme? Možná Francie, možná Španělsko, možná…Otázky, na které jsme v průběhu zájezdu odpovídali, najdete na nástěnce ve škole.
Nejvíce se mi líbilo,…
Něvěděl/a jsem, že…
Překvapilo mě, že…
Cítil/a jsem, že…
Komunikace s ostatními členy skupiny…
Na závěr chci říct, že…