Průzkum "Agresivita na školách"
15. 11. 2014 | Školní aktuality
Výsledky rozsáhlého výzkumu “Agresivita dětí ve škole”, jehož jsme se účastnili v roce 2011.
Vážená paní ředitelko, vážení pedagogové,
velice Vám děkujeme za účast ve výzkumu „Agresivita dětí ve škole: analýza kontextu prostřednictvím percepce učitelů a žáků“, který probíhal ve Vaší škole v roce 2011 formou vyplnění on-line dotazníku. Díky velkému počtu zapojených škol (115), učitelů (1005) a žáků (3165) jsme získali velmi cenné poznatky o agresivitě dětí školního věku a o zkušenostech a názorech učitelů na tento jev. Výsledky naznačují, že agresivní chování žáků ve školách má dopad na duševní pohodu a pracovní spokojenost významné části učitelů.
Podrobněji se s výsledky můžete seznámit v přiložené zprávě, která je součástí tohoto mailu. Kompletní výsledky výzkumu, jehož se Vaše škola zúčastnila, najdete na: http://www.cepros.cz/veda-a-vyzkum/agresivita-deti-ve-skole:-analyza-kontextu-prostrednictvim-percepce-ucitele-a-zaku.html
Z těchto výsledků vyjímáme:
– 63 % učitelů se setkala s nějakou formou kyberšikany;
– 56 % učitelů registruje denně projevy agresivity mezi žáky navzájem;
– 48 % učitelů zažilo hrubou slovní agresivitu žáků vůči své osobě;
– 4,4 % učitelů má zkušenost s fyzickou agresivitou žáků vůči jejich osobě;
– potřebu zvýšit informace a sociální dovednosti při zvládání agresivity žáků uvedlo 30 % učitelů;
– 56 % učitelů by ocenilo větší podporu ze strany vedení školy;
– učitelé se shodli, že se jim nedaří účinně oddělovat pracovní a soukromý život a stresy ze školy se promítají do jejich osobního života.
O zásadních zjištěních studie informujeme odbornou i širokou veřejnost, kupř. Česká televize odvysílala zprávu věnovanou agresivitě na základních školách a našemu výzkumu 1. listopadu v hlavních zprávách, informace mj. odešly na Ministerstvo školství a Školní inspekci.
Za tým CEPROSu
PhDr. Ladislav Csémy
hlavní řešitel studie
vědecký pracovník a konzultant CEPROS
a
Eva Čápová, DiS.
ředitelka
CEPROS-Centrum výzkumu protidrogových služeb
a veřejného zdraví, o.p.s.
www.cepros.cz
Agresivita na školách z pohledu učitelů (závěrečné shrnutí)
- Jednoznačně nejrozšířenější formou agresivního chování žáků je podle učitelů hrubá slovní agrese mezi žáky.
- Agresivní chování žáků má velký vliv na spokojenost pedagoga s jeho profesí i na jeho duševní pohodu.
- Většina učitelů zastává stanovisko, že si s agresivitou umí poradit, že má dostatek informací, sociálních dovedností a nástrojů, aby agresivitu žáků zvládla.
- Učitelé by přivítali větší podporu ze strany vedení školy.
- Agresivita mezi žáky výrazně ztěžuje výuku a zhoršuje klima ve třídě.
- Největší podporu získal názor, že škola potřebuje účinný nástroj, jak přimět rodiče, aby omezovali agresivitu dětí ve škole.
- Učitelé významně podporují myšlenku, aby jim s řešením agresivity žáků pomáhal i jiný subjekt, vedle rodičů i odborník, např. školní psycholog, aby se mohli plně věnovat výuce.
- Učitelé jsou ve velké většině pro zavedení možnosti dočasného vyloučení žáka ze školní docházky v případě jeho zvláště agresivního chování.
- Za nejúčinnější prostředky potlačování agresivity žáků učitelé považují osobní a pedagogický přístup pedagoga, angažovanost rodičů a uplatňování školní prevence, peer programů apod.
- O účinnosti uvedených způsobů ovlivňování agresivity žáků jsou více přesvědčeni ti pedagogové, kteří jsou ve svém učitelském povolání spokojeni a práce je uspokojuje a obohacuje.
- Skeptičtější jsou učitelé, kteří svůj psychický stav hodnotí jako horší a uvádějí, že je práce učitele psychicky zatěžuje.
Agresivita na školách z pohledu žáků – (závěrečné shrnutí)
- Žáci jako nositelé agrese se nejčastěji dopouštějí slovní agrese, z fyzické agrese jsou nejčastější rvačky.
- Nositeli všech typů agresivního chování jsou významně častěji chlapci. Zpravidla četnost agrese roste s vyšší třídou, neplatí to však ve všech případech.
- Nejméně jsou nositeli agrese děti žijící v úplných rodinách s oběma vlastními rodiči. Jako klíčový faktor se ukázalo množství času, které dítě tráví s oběma či jedním z rodičů. Platí, že čím je toto množství času větší, tím méně často se dítě chová agresivně.
- Agresor je často hodnocen z hlediska svého školního výkonu jako slabší než průměrný.
- Toto chování je často provázeno pocity osamění, nespokojenosti ve škole, pocity stresu vyvolávanými školními povinnostmi.
- Agresivní děti jsou svými rodiči významně častěji fyzicky trestány.
- Výzkum prokázal, že faktor agrese a četnost jeho výskytu je jedním z klíčových komponentů významně ovlivňujících pohodu dětí ve škole a jejich subjektivní vnímání školní reality.
- Děti, které se staly v posledním roce obětí agrese, vykazují některé společné rysy:
- Obětí slovní nebo fyzické agrese, ať ze strany spolužáků, nebo ze strany učitelů, se ve větší míře stávají chlapci. Ročník, který děti navštěvují, má vliv pouze v některých případech agresivního jednání.
- Zpravidla nemá vliv, zda dítě-oběť agrese pochází z úplné rodiny či nikoliv, zda v rodině vyrůstá samo nebo se sourozenci a zda s ním rodiče tráví více času.
- Jednoznačně platí, že děti, které se staly objektem agrese, se zpravidla cítí osamělé, nelíbí se jim ve škole a školní povinnosti je stresují.
- Bylo rovněž prokázáno, že tyto děti jsou doma ve větší míře fyzicky trestány.
- Děti, které jsou objektem agrese, se ocitají v situaci, kdy jsou objektem agrese ve škole i doma ze strany rodičů. Tato situace může pro ně být často neřešitelná a ústit v další poruchy chování.
- Pokud se týká šikany, častěji se její obětí stávají chlapci. Rozšířenější je v nižších třídách.
- Ve vztahu k učitelům šikanované děti vyjadřují názor, že u nich nenalézají potřebnou pomoc a podporu v obraně proti šikaně.
- Ve srovnání s ostatními jsou šikanované děti častěji doma rodiči fyzicky trestány.
Kvantitativní výstupy (závěrečné shrnutí)
- Kvalitativní studie ukázala minimum rozdílů v četnosti agresivního chování mezi žáky prvního a druhého stupně základních škol.
- Všechny školy měly svůj nastavený řád a mechanismus prevence i způsoby, jak se s chováním překračujícím normy vyrovnávat a jak postupovat.
- Určitým omezením otevřenosti je obava škol o vlastní existenci. Vzhledem k výraznému poklesu počtu žáků vedou školy boj o děti, často proto zahlazují různé nepříznivé případy.
- Agresivní chování žáků se dle názoru pedagogů proměňuje (je sofistikovanější a vztahovější) anebo vzrůstá. Situace podle nich odpovídá stavu společnosti.
- Rozdíl mezi chováním žáků na vesnici a ve městě se přibližuje díky podobnému trávení volného času.
- Mobilita rodičů spoluvytváří neformálně ustavené výběrové školy, kde je agresivita nižší díky možnosti vybrat si motivované žáky a vyloučit žáky problémové.
- Děti ze sociálně slabších rodin jsou odkázány na lokální vzdělávání.
- Pro chování žáků je velice důležité prostředí: architektura budovy, její velikost a přehlednost, které dává učiteli i žákům možnost se ve škole potkávat a být viděni.
- Problémové děti často pocházejí z problémových rodin, ať jsou to problémy rodiny špatně fungující anebo rodiny sociálně slabé.
- Rodiče spoluvytvářejí kvalitu školy a její sociální klima: výběrem školy, mírou spolupráce se školou, požadavky, které na školu a své dítě kladou, a rodinnou výchovou, která je základním východiskem chování každého žáka.
- Je obvyklé, že děti nemají dost pohybu a sportovního vyžití. Na druhou stranu sportovní prostředí s sebou nese zesilující projevy agresivního chování.
- Každá škola nastoluje hranice pro přijatelné chování svých žáků. Součástí funkčnosti systému je pravidelný dohled a nepřetržitá kontrola, která souvisí s celkovou školní disciplínou.
- Velké školy mají potřebu školních psychologů, neboť problémů, které jsou k řešení, je pro členy učitelského sboru mnoho.
- Známky z chování jsou ne zcela funkčním trestem, který více poškozuje školu než žáka.
- Alternativní tresty napomáhají inkluzi žáka a vysvětlení jeho chování.
- Učitelé by uvítali možnost vyloučit žáka z výuky na dobu určitou a v případě přechodu nového žáka na školu, podmínečnou dobu přijetí, např. 1 měsíc.
- Povolání učitele je velice náročné a v naší zemi není mnoho standardizovaných podpůrných prostředků.
- Kultura kolegiální podpory učitelů školy neboli společné řešení problémů a otázek je významným autopreventivním prvkem.
- Našemu školství chybí funkční externí mechanismus podpory, jako je tomu v zahraničí.
- Učitelé se potřebují naučit a používat techniky umožňující oddělovat pracovní a soukromý život, což by mělo být součástí profesionální přípravy učitelů.
- Učitelům se celkově nedostává průběžného ocenění a pochvaly za jejich náročnou práci.
